případě původních černošských
interpretů až náboženskou extázi. Mají tudíž své
opodstatnění i tam, kde jsou lidé zvyklí poslouchat
duchovní díla vážné hudby - v kostelech a chrámech.
Právě to je ten křehký most, kterým přecházím již
podruhé během své pěvecké dráhy. Poprvé, když jsem od
Erastu a Spirituál kvintetu, tedy hudby převážně jazzové
a folkové, přešla po důkladném belcantovém školení v
cizině rovnou k Bachovám kantátám, Haydnovým oratoriím a
posléze k renesanční a barokní duchovní hudbě. Podruhé
přecházím tentýž most opačným směrem, bohatší - o cenné
zkušenosti zpěvačky hudby klasické. Tentoktát je to však
z pouhopouhé čisté radosti a lásky k téhle muzice, která
mi zůstala, ať chci nebo nechci, v krvi. A jistě není
náhodou, že tak činím právě po boku výborného swingového
klavíristy a kamaráda Miloše Kysilky, jednoho ze
zakladatelů skupiny Erastus, kde jsem svoji pěveckou
pouť v roce 1972 začínala.
Ke spolupráci jsem si rovněž přizvala Pueri gaudentes,
chlapecký a mužský sbor, který pracuje pod uměleckým
vedením sbormistryně Zdeny Součkové. Kromě domácích i
zahraničních koncertních turné vystupuje sbor na pódiu
Státní opery v Praze, účastní se velkých hudebních
scénických projektů (například Bernsteinova Mše v Praze
roku 1997), natáčí pro rozhlas a televizi.
Málokdo si však uvědomuje, kolik sisyfovské práce se pod
jejich brilantní interpretací a úspěchy skrývá -
chlapecký sbor prochází neustálou proměnou, zároveň
zaniká i vzniká: neúprosným přírodním zákonem se
chlapecké křišťálové hlásky prakticky ze dne na den mění
přes havraní krákání a nakřáplé hrnce na mladé tenory,
barytony a basy. Zdena a "pánové" mají obdiv nás všech
pro poctivou muzikantskou práci, nadšení, které hory
přenáší a výslednou směs profesionálního a přitom
spontánního hudebního projevu.
A protože všechno souvisí se vším, při přechodu z
jednoho břehu na druhý nám podali pomocnou ruku hned dva
andělé strážní. Dušan Vančura, současný člen mého
bývalého mateřského souboru Spirituál kvintet a Pavel
Jurkovič, bývalý člen mého současného mateřského souboru
Pražští madrigalisté. Za zvukovou režii a přátelskou
podporu jim budiž dík.
Vstupte tedy s námi všemi na most přek řeku Jordán,
svědka dávných a nám všem společných příběhů Starého a
Nového Zákona.
EVA KRIZ-LIFKOVÁ |