|
K pětiletí sboru
Z programu výročního koncertu 29.10.1995
Když jsem se před pěti lety dozvěděl, že při souboru Radost, který
jsem ctil a obdivoval, vzniká chlapecký ansámbl Pueri gaudentes,
byla to dojí radost; ta už léta zpívající a ta moje. Bylo to splněné
přání někdejšího zpěváčka Scholy cantorum, který takový sbor
postrádal. Když bylo panu profesorovi Plickovi pětaosmdesát, svěřil
se mi, že by v Praze založil chlapecký sbor, kdyby mu bylo alespoň o
dvacet méně. A tu se splnil sen nás obou, díky touze, vytrvalosti,
ale i paličatosti Zdeny Součkové a stále narůstajícího zájmu
chlapců, ale i mužů, jejichž barva hlasů se s těmi chlapeckými
přirozeně snáší, nehledě na tu přirozenou chlapskou mentalitu. Že to
zpočátku nebylo moc snadné, o tom svědčí někdejší nevíra v trvalost
tohoto sdružení. S námi chlapci je to někdy obtížnější než s
děvčaty, ale trpělivost se s námi vyplácí a to nejen v čase stále
pěknějšího diskontu, ale i pro budoucnost, neboť my jsme ti příští
barytonisté a basisté, jichž je, jak víme, poskrovnu. Jako užitečné,
a pro tento chlapecký soubor charakteristické, se ukázaly i
instrumentální znalosti chlapců a mužů, kteří jsou schopni obstarat
doprovod sami. I to je vzácná investice do budoucna. Že jsem se také
"zapletl", to bylo téměř samozřejmé a to jako vytrvalý příznivec,
někdy rádce i jako autor. To vše rád ve jménu víty, že to všecko má
smysl, protože touha po kráse a cesta k ní patří k tomu
nejhodnotnějšímu v životě.
A tak hodně štěstí a vytrvalosti na další cestu chlapci.
PAVEL JURKOVIČ
|