Sbormistryně Zdena Součková se na turné bála potlesku

Zemské noviny - 10. 11. 2000

Když před deseti lety Zdena Součková zakládala chlapecký pěvecký sbor Pueri gaudentes, čítal šedesát mladíků od šesti do deseti let. Dnes má toto těleso přes dvě stě členů, několik přípravek, vystupuje v pražské Státní opeře, jezdí na zahraniční turné, vydává vlastní desky a na dalších se podílí.

Na počátku souboru Pueri gaudentes, což lze přeložit jako Radostní chlapci, sehrála svou roli ješitnost. Alespoň to tvrdí Zdena Součková. "Neříkej mi, že v Praze nezvládneš založit chlapecký sbor," popíchl ji před lety známý. "A protože nejen muži jsou ješitní, zkusila jsme to," vzpomíná sbormistryně. Sama jako dítě chodila zpívat do dětského sboru, vystudovala pedagogickou školu, zamilovala se do loutek a loutkoherectví i vystudovala. Ale zpěv nakonec upřednostnila. "Provdala jsem se za svého sbormistra, což rozhodlo," říká Součková.
V roce 1990 se Zdena Součková s kolegyní Veronikou Hösslovou rozjela po pražských školách a lákala do vznikajícího sboru chlapce z prvních až pátých tříd. "Neustále jsem se potýkala s předsudkem, že zpívání není pro kluky. Rovněž jsem musela vysvětlovat, že zpěv hlas opravdu nezkazí a že mutací nic nekončí," vrací se zpět Součková.

ZKOUŠKA OHNĚM
Ostatně, se stejnými názory se potýká i nyní. Když loni na začátku školního roku zopakovala náborové "turné" po školách, mnozí učitelé ji zrazovali. "Pro kluky je přece vhodnější fotbal," namítaly kantorky.
Po třech letech nacvičování se Součková rozhodla pro zkoušku ohněm. Se sborem třiceti mladíků ve věku 9 až 14 let vyrazila na sedmnáctidenní turné po Itálii. "Byla to ode mne troufalost," vzpomíná. "Kluci byli poprvé na zájezdě a chyběli jim návyky, které se v jiných sborech automaticky předávají ze starších na mladší. Jak se chovat před koncertem, jak se soustředit, složit si šaty a nebo že se například během koncertu nedá smrkat."
Začínající sbor vždy na koncertě odzpíval vše, co uměl. "Bála jsem se většího potlesku a případného přidávání. Museli bychom se totiž opakovat," podotýká Součková, která se i strachovala, jestli se jejím svěřencům nebude stýskat, zda se příliš neztrémují nebo dokonce na pozdním koncertě neusnou. "Turné však skončilo úspěchem, kluci se líbili. Uvědomila jsem si, že těleso je životaschopné," vybavuje si vedoucí.
Ve stejný rok dostal soubor Pueri gaudentes nabídku účinkovat ve Státní opeře. "Kluci si uvědomili, že jsou potřeba a mají uplatnění. Dostali se na prkna opery, kde se s nimi zacházelo jako s dospělými umělci. Nedokážete si představit, jak to těm mladým mužům dělalo dobře. Venku se chovají divoce, ale když vystoupají na jeviště, jsou někdo. Při potlesku se ocitají na vrcholu blaha," říká Součková.
S prvními většími úspěchy stoupl i zájem dětí. Vznikly další přípravky a navíc už sbor nemuseli opouštět kluci, kteří začali mutovat. Vzniklo totiž i uskupení odrostlých pěvců, v kterém nyní působí pětatřicet mladíků.

RUŠNÉ VÁNOCE
Menší děti zkoušejí jednou týdně, starší dvakrát. "Ti nejlepší vystupují třeba jen dvakrát do roka, ti starší ale jezdí na soutěže, na turné do ciziny, vystupují v opeře. Největší zájem je před Vánocemi. Nabídek je tolik, že musíme mnohé odmítat," přiznává Součková.
Malí i odrostlí pěvci zpívají vše - písničky, renesanční muziku, barokní hudbu, grgoriánské zpěvy i modernu. "Neřekkla bych, že by je nějaká muzika či období bavilo více než jiné. Vždy záleží na tom, co jim zrovna nabídnu," domnívá se sbormistryně.

BOHUMIL KŘEČEK